Zámek v obci Pětipsy je čtyřkřídlá patrová, částečně podsklepená, budova. Stavebně historický vývoj tohoto objektu je vcelku složitý a v jednotlivých etapách se odvíjí již od raného třináctého století až v podstatě do století devatenáctého. Hlavní vývojové etapy lze vystopovat především v období středověku, následně raného novověku a poslední výrazná stavebně historická etapa na tomto objektu proběhla v době klasicismu, v období, kdy zámek byl v majetku rodiny Thunů.
Pevný vodní hrad byl Friedrichem z Egenberka založen v jihozápadní části vsi ve výhodné strategické poloze na soutoku potoků Libockého a Vintířovského, uprostřed přirozených bažin. Jednalo se původně o třípatrový palác, dlouhý kolem patnácti metrů, obklopený hradební zdí, v jejíž jižní části naproti paláci stála vstupní brána. Hrad byl obklopen vodními příkopy i valy.
Byla to pozoruhodná věžovitá stavba, obdobná dosud zachovalým tvrzím ve Svojšicích u Sušice, Kralovicích u Prahy, či Mrači u Benešova. Tvrz měla střílny a zdivo
Za Hrobčických byl tento objekt vystřídán renesanční novostavbou kolem roku 1560, v době, kdy původní objekt již zchátral a hrozil zřícením. Tehdy nový zámek dostal podobu písmene U, kdy severní strana novostavby byla tvořena původní gotickou budovou, která se zachovala ve zdivu mladším dodnes. Palác byl rozšířen o křídla západní a jižní. Stavba se tak stala dvoupatrovým honosným renesančním zámkem, obklopeným stále ještě vodním příkopem.
Roku 1635 byl objekt spolu s celým panstvím prodán hraběti Kryštofu Šimonu z Thunů. Tvář zámku výrazně změnila přestavba z druhé poloviny 17.stol. Tehdy došlo k adaptaci stávajících budov a výstavbě východního křídla, ve kterém pracoval pivovar, čímž se stará tvrz změnila v barokní čtyřkřídlý zámek se vstupem v jižním průčelí, vedoucím po novém mostě přes starý vodní příkop. Samotná vrchnost zde nebydlela, sídlily zde vrchnostencké úřady, svou kancelář zde měl správce statku a úřední písař. Od konce 18.století, kdy byly pozemky statku a dvorce pronajímány, dočasní majitelé se o stálou údržbu objektů moc nestarali. Opravy se soustředily na vnější fasády a spravování střechy, vnitřek zvolna chátral.
Ke změně došlo v roce 1872, když si zámek se statkem a s dvorem v Račeticích najal Gustav Hodek, který zde roku 1866 postavil nový cukrovar. Tehdy Thun-Salmové přikročili k úpravám zámku. V křídle nad starou tvrzí nechali velkým nákladem upravit byt pro nového nájemce, dosavadní užitková zahrada se změnila v park, upravovalo se předzámčí a okolí zámku.
Dr. Gustav Hodek byl vzorný vlastenec, zaměstnával ve svém cukrovaru jen české dělníky a patřil mezi propagátory pěstování a zpracování cukrovky. Značné zisky plynoucí z cukrovaru umožnily Hodkovi nejprve nájem statku se zámkem, později jeho odkoupení. Poslední nájemce Zdeněk Hodek koupil při pozemkové reformě v roce 1926 zámek s dvorem, který mu patřil do roku 1948, do doby jeho znárodnění.
Po roce 1948 se "správcem" objektu stal státní statek Poláky, který nastartoval jeho devastaci, V prostorách zámku byly zřízeny byty pro zaměstnance. Objekt nebyl vlastníkem ani minimálně udržován. Státní statek “z důvodů ohrožení bezpečnosti” žádal poprvé již v roce 1970 o demolici objektu a na základě místního šetření ze dne 6.6.1974 došlo ke zrušení původního čísla popisného 1, prohlášení zámku za zříceninu, a tím pokračovala jeho postupná devastace.
Kronika Pětipes v zápise z roku 1975 uvádí: "Zámek je v dezolátním stavu, střecha nad bývalým rohem zámku, kde byl pivovar, je spadlá, ostatní část střechy také padá. Podlahy jsou vytrhané, ....... pavlač se před několika lety úplně zřítila. ...... V roce 1958 zde ještě bydlel vedoucí hospodářství Josef Holan ........ ostatní hospodářské budovy má v užívání oborový podnik státních statků Chomutov. ......... Majitelem zámku a dvora je oborový podnik státních statků Chomutov, později zjištěno."
Restituentům byla vrácena zámecká zřícenina z níž zbývaly pouze části obvodového zdiva s několika zbylými klenbami v přízemí.
Zámecká budova po restitucích v devadesátých letech zůstala opuštěna, zcela bez střech. Dnes je zámek v katastrofálním stavu, zbývají prakticky jen holé zdi, padající zdivo gotického paláce a propadající se klenby renesančních a barokních místností.
